Na Štěpána dobrý král

Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí,

všude kam se podívá závěje a ledy.

Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý,

a v tom spatří chudáka jak tam sbírá dříví.

Hola páže pravil král, podívej se honem

odkud je ten sedláček, víš-li něco o něm.

Pane můj ten sedláček bydlí támhle kdesi

u studánky v chalupě pod samými lesy.

Přines zlato přines chléb a pár polen k tomu,

zanesem to ještě dnes k sedláčkovi domů,

a tak šli král s pážetem a tak vyrazili,

i když venku vítr dul a vyl ze vší síly.

Pane můj je hrozná tma a je hrozná zima,

stova jdu už nemůžu, strach mě z toho jímá.

Vkládej nohy do mých stop a pojď dál můj hochu,

za chvíli ti nebude zima ani trochu.

Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi,

a kam vkročil svatý král, tam i sněhy stály,

proto věřte křesťané boháči i páni,

ten kdo cítí s chudými, dojde požehnání.